Když jsem se stal marketingovým ředitelem v Levi's, asi po dvou měsících, přišel do mé kanceláře nějaký středně známý člověk, který mi řekl, že mě všichni nenávidí, že vedu loď do záhuby. Řekla mi, že všichni vědí, že odvádím hroznou práci. (Značka byla v úpadku více než 10 let.) Co jsem dělal během prvních dvou měsíců: 1) Říct, že už nikdo nemůže jezdit na výlety, pokud nemá roli na focení nebo akci. Žádné další nesmysly. 2) Žádné pití na akcích nebo koncertech, které jsme pořádali. Byli jsme tam kvůli práci, ne kvůli večírku. 2) Řekněme, že marketing potřebuje v reklamách zobrazit skutečný produkt. 3) Řekněme, že bychom se měli posunout pryč od temnoty a nálady a přejít do světa zábavy – protože lidé si užívají džíny. Hrozné, že?! Chtěla, abych to věděl, říkala, že se snaží pomoct. (Při tom mi položila nohy na stůl.) Není třeba dodávat, že to nebyla osoba, která by byla ve své práci moc dobrá. A já jsem to nedělal, abych byl oblíbený, takže mi bylo jedno, jestli mě "všichni nenávidí". Snažil jsem se obrátit podnikání, které se dosud rozpadalo. Bral jsem tu zodpovědnost vážně. O šest let později jsme měli velmi úspěšné IPO. O dva roky později jsem se stal prezidentem značky. Tito lidé, kteří si stěžují na nové vedení, jsou trapní. Vždycky to dělají. Chtějí to tak, jak to bylo, i když to nefungovalo. A je ještě trapnější, že o tom píše @Variety jako o zprávách. Pokračuj @bariweiss.

Můj projev na schodech Nejvyššího soudu. Tentokrát s lepším zvukem.

Title IX je náš. Bojuj za to.