Muž byl najat, aby zasel pole, které nikdy nesklidí. Zeptal se, jaká semena jsou. Řekli, že na tom nezáleží. Zeptal se, kdy plodina poroste. Řekli, že ne za tvého života. Zeptal se, kdo to sní. Řekli, že nikdo. Není to jídlo. Stejně zasel pole, protože plat byl dobrý, ráno chladné a práce byla přesně taková, na kterou měl ruce. O třicet let později stál les tam, kde pole bylo, a lidé přicházeli z dalekých zemí, aby seděli ve stínu, a nikdo z nich nevěděl, že byl vysazen schválně.