Před časem na mě pár chlapů docela tvrdě křičelo, když jsem házel paddleboard do řeky. Ukázalo se, že to nebylo správné místo na loď, tak jsem se omluvil a přesunul ji na správné místo. Chovali se, jako by mě přistihli, jak biju štěně. Jen jsem neviděl ten nápis! Rozčílilo mě, jak moc se naštvali! V tu chvíli jsem si slíbil, že se vždy budu snažit předpokládat dobré úmysly. Loni jsem měl s @Codie_Sanchez jen drobný spor. Chtěl jsem se naštvat a vykřiknout to světu, ale pak jsem si vzpomněl na svůj nový cíl. "Předpokládej dobré úmysly." Psali jsme si zprávy a bylo to v pohodě. O něco později byla tak laskavá, že mě pozvala do svého podcastu. Jel jsem do Austinu, abych to zařídil. Za tuto chybu se osobně omluvila třikrát! Alespoň jednou na kameru. Při druhé nebo třetí omluvě jsem odpověděl: "Všechno je v pohodě. Dokážu si představit, že udělám stejnou chybu." Na chvíli se zastavila, hluboce přemýšlela a pak řekla: "Ne, nemyslím si, že bys to udělal." Většina lidí prostě nechá komentáře plynout, aby konverzace plynula. Ta její odpověď mi hodně ukázala o její povaze. Tato epizoda nakonec dopadla velmi dobře, což mi pomohlo dostat se do hledáčku mnohem větších podcastů, včetně Deníku generálního ředitele (DOAC). O několik měsíců později jsem byl pozván do DOAC a i tato epizoda měla výjimečný úspěch. Vidělo ho asi 3,5 milionu lidí, každý den dalších 50 až 100 tisíc sleduje. To mi otevřelo ještě větší možnosti, za což jsem nesmírně vděčný. Codie a já jsme teď přátelé. Je neuvěřitelně laskavá a ochotná. ...