Najednou ti je 30. A čas začne plynout jinak. Přátelé se nehádají... prostě se rozplynou. Skupinové chaty ztichnou. Dohnání se změní v "měli bychom to brzy udělat." Týdny se mění v měsíce a nějak to působí normálně. Zdraví už není volitelné. Všimnete si toho ve spánku, ve své energii, při zotavení. Stále můžete pořádat párty, stále říct ano, stále to poslat, ale vaše tělo vám pošle fakturu na několik dní. Když ti bylo 20, vzpamatoval ses. Teď na to plánujte. Tvoji prarodiče začínají umírat. Tvoji rodiče začínají stárnout. Vzpomínky, které dřív byly ostré, se začínají rozmazat a přistihnete se, že si přejete, abyste zpomalili, když byl život jednodušší. Když svoboda znamenala čas, ne peníze. Teď je tlak: dělat to, co je pro tebe nejlepší. Vybrat správnou cestu. Každé rozhodnutí působí těžše, protože riziko najednou působí skutečně. Máš pocit, že ti dochází čas... I když logicky víš, že nejsi. Máš víc moudrosti, více nadhledu, více zkušeností, ale s tím přichází i větší strach... strach ze ztráty, strach z špatné volby, strach z promarnění a přesto je kolem toho všeho také pocit klidu. Protože najednou je vám 30 a uvědomíte si, že cílem už není spěchat, ale vybudovat si život, ve kterém se skutečně dobře žije a na který se budete dívat hrdí a šťastní.