Právě jsem se vrátil do YooKay po měsíci v Japonsku a první hodiny byly asi největší blackpill, co jste mohli vzít. Po přistání nás okamžitě přivítalo nesrozumitelné oznámení v pidžinové angličtině (které by klidně mohlo být 'vítejte v Bombaji', jak jsem tomu rozuměl). Je fajn vědět, že Heathrow zaměstnává zaměstnance, kteří umí mluvit jasně... Vystoupil jsem z letadla a byl jsem zoufalý, že jdu na záchod, ale byly odporně špinavé. Všude se rozstříkla moč, odhozené použité kapesníky, ten zápach... I když jsem viděl, že uklízečka právě odešla, nebyly žádné stopy po skutečném úklidu. Očekávejte, že je to dnes spíš performativní role. Pak, zatímco čekali na vyzvednutí, přišli dva bezpečnostní pracovníci a varovali mě, abych se nezdržoval (v čekárně na veřejnosti!). Měli na paměti své tašky, řekli, protože nedávno došlo k vlně krádeží. Samozřejmě ode mě očekávali, že budu turista, ale jaký první dojem to udělá na hosty v naší zemi? Na rušné dálnici zpátky v dopravní špičce řidič dodávky před nimi vyhodil snídani z rychlého občerstvení z okna podél celé silnice. Očividně mu bylo jedno, co se týká životního prostředí nebo nebezpečí pro ostatní vozidla. Po měsíci stráveném v Japonsku – společnosti plné vysoké důvěry, čisté a uspořádané společnosti, kde se lidé snaží být ohleduplní a ohleduplní k ostatním – mi to připomnělo, jak špatně Spojené království padlo, a připadalo mi to jako rána do čelisti. Nechápejte mě špatně. Miluji naši zemi. Ale opravdu bychom se měli dát dohromady, protože je upřímně ostudné takhle žít.