Na staveniště přicházím s 52minutovým zpožděním. Předák, hrnec, který se už dávno nevařil, když měl dobrý den, nakloní hlavu a zaboří se do mě. "No, podívej, kdo se rozhodl poctít nás svou přítomností. Kde jsi to sakra byl?" "Pane, omlouvám se. Nemohl jsem spát. Můj osmý spánek zůstal horký celou noc." Jednou mrkne. "Cože?" "Posílá to jako... 16 GB dat ze senzorů do cloudu, abych se rozhodl, jestli je mi zima nebo horko. Mrak byl dole, takže postel prostě... mě to vařilo." Dívá se na mě, jako bych právě obviňovala slunce z pocení. "Takže vaše postel potřebuje Wi-Fi, aby věděla, že je vám horko?" Celý štáb kašle smíchy do rukavic. "Sbírá biometrické údaje," dodávám a zdvojuji se jako člověk, který se nikdy nesetkal s lopatou. "Tepová frekvence, HRV, pohyb, vlhkost a posílá je na AWS server. AWS bylo mimo provoz, takže mi postel nedovolila nic upravit." "Takže vás ovládá mrak." "V jistém smyslu, pane, ano." "Odpoj to." "Nemůžu." "Proč?" "Je to... na předplatné." ...