Peníze nejsou jen technologie – je to společenská smlouva. Její hodnota nepochází z kódu nebo platforem, ale z kolektivní důvěry v systém, který nám umožňuje obchodovat, ukládat hodnotu a měřit ekonomiku. A tato důvěra vždy závisela na třech principech, o nichž se nedalo vyjednávat: suverenita, abychom věděli, kdo za ní stojí; důvěrnost, abychom ji mohli používat bez expozice; a deterministické konečnosti, abychom se mohli spolehnout na to, že každá transakce bude s jistotou vypořádána. Odstraňte je a digitální peníze přestanou být penězi – stanou se ničím víc než tokenizovanou databází. A přesto se velká část dnešní debaty o digitálních penězích zaměřuje na to, jak je budujeme – která platforma bude dominovat, jaká technologie se bude škálovat – spíše než na tom, pro co stavíme. To je zásadní chyba. Budoucnost peněz nebude definována technickým stackem, který si vybereme, ale tím, jak dobře tyto principy začleníme do samotné struktury systému. Bez nich žádné množství inovací nepřinese důvěru, odolnost ani globální přijetí. V tomto článku Jamese Mitchella, generálního ředitele společnosti R3 Currency and Financial Solutions, zkoumáme, proč se průmysl musí přestat honit za funkcemi a začít navrhovat od prvních principů – a jak nás suverenita, důvěrnost a deterministická konečnost mohou vést k finančnímu systému připravenému na tokenizovanou éru: