Zde jsou mé úplné myšlenky na novou knihu Dana Wanga "Krkolomné: Čínská snaha zkonstruovat budoucnost", která se prodává jako housky. Dovolte mi začít tím, že pokud se zajímáte o transformaci Číny – zejména o její ekonomický aspekt – vřele doporučuji tuto knihu. Je skvěle napsaný někým, kdo má rozsáhlé zkušenosti z první ruky v Číně. Wang kombinuje solidní analýzu čínské ekonomiky se svými osobními postřehy z cestování a života v Číně. V kombinaci s tím, že próza je tak podmanivá, je opravdu těžké knihu odložit. Je to prostě super fascinující čtení. Hlavním argumentem knihy je, že Čína je národem inženýrů, v dobrém i ve zlém. Země buduje a dosahuje pozoruhodných výkonů závratným tempem, ale tento způsob myšlení přichází také s lidskými a sociálními náklady. Wang zdůrazňuje pozitivní stránku inženýrského státu prostřednictvím jeho ekonomických úspěchů: infrastrukturních megaprojektů, dominance ve výrobě a technologického pokroku v měřítku a rychlosti, které nemají v dějinách lidstva obdoby. Zkoumá také temnější stránku: autoritářský a někdy i nehumánní přístup Číny k sociálním otázkám, jako je politika jednoho dítěte a výluky COVID. Moje hlavní kritika knihy spočívá v tom, že se někdy čte jako kritika Číny ze západní perspektivy. Možná je to vůči Wangovi nespravedlivé – koneckonců vyrostl v Kanadě a USA. Tohle je jeho pohled. A Wangovi slouží ke cti, že odvádí pozoruhodnou práci, když se snaží pochopit Čínu touto optikou. Přesto se na můj vkus kniha příliš přiklání ke srovnávání Číny s USA – používá USA jako měřítko nebo rámuje otázky kolem toho, jak by USA měly reagovat, aby zůstaly konkurenceschopné. Byl bych rád, kdyby Wang hlouběji prozkoumal čínský politický a ekonomický systém a zabýval se otázkami jako: Jaké jsou kořeny legitimity státu a je tato legitimita silná? Jaké jsou důvody pro nedostatek pluralismu, pokud vůbec nějaké? A co je možná nejdůležitější, proč země s nižšími příjmy čelí jiné politické a ekonomické realitě než země s vyššími příjmy? V současných diskusích o Číně se příliš mnoho analytiků, zejména na Západě, vyhýbá zejména této poslední otázce. Čína je sice jedinečná, ale její vývojová cesta sdílí pozoruhodné podobnosti s takzvanými východoasijskými "tygry". Srovnatelné trajektorie jsme viděli v Jižní Koreji a Singapuru, kde demokratické instituce a silnější sociální politika následovaly po industrializaci, místo aby jí předcházely. Jak poznamenala Alice Amsdenová, odbornice na industrializaci Jižní Koreje: rychlá industrializace má tendenci vytvářet strukturální podmínky pro sociální změny. Měli bychom se proto ptát, zda je srovnávání Číny s USA nebo Evropou skutečně správným přístupem, když se snažíme pochopit její trajektorii transformace. Vzhledem k Wangovým hlubokým znalostem Číny bych očekával podrobnější analýzu "chaotického" procesu rozvoje a omezení, v nichž Čína funguje, spíše než stanovení vysokopříjmových zemí jako měřítka. To znamená, že Wang v celé knize poznamenává, že USA by se mohly poučit z čínského inženýrského myšlení. Kritika jde tedy oběma směry. Možná je to dokonce kompliment Číně, že ji Wang občas hodnotí, jako by už byla bohatým národem. Je to samozřejmě v mnoha ohledech bohatý národ. Stále však prochází procesem rychlé socioekonomické transformace, na rozdíl od většiny dnešních zemí s vysokými příjmy. Stručně řečeno, i když mám tyto kritické poznámky ke knize – které nepochybně odrážejí mé vlastní zájmy, perspektivu a vzdělání, zejména v politické ekonomii rozvoje – "Krkolomník" je kniha, kterou bych vřele doporučil každému, kdo se snaží lépe porozumět čínské ekonomické transformaci.