"Ranní dřevo" mě vítá dřív než slunce, jako by moje tělo slavilo vítězství, která si moje mysl ještě nezasloužila. přesto mi svět říká, abych povstal, aniž bych si byl vědom toho, že jsem Stál jsem již proti mé vůli. Co když ranní dřevo není rozpaky, ale odolnost? Možná je to důkaz, že i v klidu se tělo odmítá vzdát.