Internet funguje na náhodě atomové fyziky. Erbium vyzařuje světlo přesně ve vzdálenosti 1 550 nanometrů. Vlákno křemičitého skla ztrácí nejméně signálu přesně při 1 550 nanometrech. Jedna je kvantová vlastnost elementu vzácné zeminy, druhá optická vlastnost roztaveného písku. Nemají spolu nic společného. Je to čistá náhoda. Před zesilovači vlákna dopovanými erbiem musel být každý podmořský signál převeden ze světla na elektřinu a zpět každých 50 kilometrů. Každá konverze zhoršovala signál a omezovala šířku pásma. Erbium ten kryt sundal. Erbiový zesilovač na dně oceánu zesiluje signály tisíckrát a běží desítky let bez údržby. 99 % mezikontinentálních dat prochází skleněnými vlákny ne silnějšími než lidský vlas, zesílenými vzácnou zeminou, která náhodou vyzařuje na správné vlnové délce. A erbium není ani ta nejpodivnější varianta.