V poslední době mi v hlavě žije @rektdiomedes věta. Mluví o tom, že odpovídá kolegům, jako by to nebyla taktika růstu, ale forma péče. A uvědomil jsem si, že jsem k odpovědím přistupoval jako... logistika. V mé hlavě to bylo jednoduché: vědí, že jsem tady, že? Pokud na tom záleží, pošlou ti zprávu. Tak jsem vždycky chápal "spojení", i s rodinou. Ale začínám chápat, že většina lidí to tak nezažívá. Na maličkostech záleží. Odpověď. Kontrola. A "Viděl jsem tě." Ne proto, že by někdo potřeboval pozornost, ale protože to dokazuje, že člověk za tím příběhem je skutečný. A tady si myslím, že můj mozek hraje obranu. Online předpokládám: všechno je tak trochu falešné. Ne zlý. Jen... vzdálený. Mám problém připojit identitu k lidem přes obrazovku, takže nakonec interaguji s myšlenkami, ne s lidmi. Uvědomuji si, že je to nebezpečný zvyk. Nemůžete vybudovat skutečné spojení, když se ke všem chováte jako k plovoucímu uživatelskému jménu bez váhy. Není to tak, že by mi to bylo jedno. Upřímně mi na tom záleží až příšerně. ...