Co jsem dnes opět cítil, je, že ti, kdo se mají co učit, jsou plní svých slov ošípcenými ošípky, a ti, kdo nemají co se naučit, nemají v nich zrnko. Než pronesu urážlivé poznámky na druhou osobu, cítím, že je nutné se zeptat, zda jsem opravdu člověk s těmi správnými myšlenkami a nápady. Ať jsem vysvětloval sebevíc, že to tak neznamená, ten, kdo tomu nerozuměl, měl pocit, že jeho tělo je jen to. Koneckonců, mluvit s někým takovým jen zhoršuje mou osobnost, nepomáhá to, a mám pocit, že řešením je to prostě ignorovat. Myšlenka je, že nemusíte škrábat a dělat drobky. V budoucnu se s tím ani nebudu muset zabývat.