Ztratit matku... tvůj průvodce, tvá síla v každé bouři... je bolest, kterou slova nikdy plně nepojmou. Zanechává to v srdci místo, které se zdá nemožné zaplnit. Ale i přes tíhu té ztráty se držím něčeho hlubšího... Klid z vědomí, že už netrpí. Už žádné utrpení, žádný smutek... jen lásku, světlo a věčnou radost. Vím, že je zase celistvá, živá způsobem, kterému zatím nerozumíme, a raduje se v nebi. Nejenže žila... učila. Na své cestě nám ukázala, jak skutečně vypadá odolnost. Jaká je síla, když je všechno těžké. Co znamená mít neochvějnou víru, i v těch nejtěžších chvílích. Bojovala za správnou věc... a nikdy se nevzdala své lásky k Bohu. To je něco, co v nás, děti, bude žít dál. Děkuji všem, kdo se ozvali... Zprávy, volání, květiny, modlitby. Připomněl jsi mi, že v tom nejsem sám. Že je tolik z vás, kteří chápou takovou ztrátu... kteří ji také nosí. A v tom je útěcha. Bůh opravdu umístí správné lidi do tvého života, přesně tehdy, kdy je potřebuješ... Aby tě podepřela, seděla s tebou v bolesti a připomněla ti, že i v žalu nejsi nikdy sama. 🙏🏽🕊️