Je surrealistické sledovat, jak vaši lidé mizí pod diktaturou, která prohlašuje: "Vypnul jsem internet, protože jsem jediný hlas Íránu." A pak sledovat, jak ti, kdo znali jen svobodu, vystupují na třpytivé pódia a oznamují: "zastavte válku proti diktátorům!" za zvuku bouřlivého potlesku. Tohle není dystopická fikce. Je to rozdíl v realitách. Žijeme v kulturní bublině tak odtržené od vnějšího světa, že vymaže výkřiky utrpení a pak si sama gratuluje ke své morální marnivosti.