Dřív jsem si myslel, že nesoulad mezi právem a softwarem je mezi systémem vytvořeným pro stochastické lidské vztahy a deterministickým kódem, kde pokud x, pak y. Už si tím nejsem tak jistý. LLM to rozkládají, protože ani oni sami vlastně nejsou. Jsou pravděpodobnostní způsoby, které nejsou zkoumatelné ani předvídatelné ani jejich tvůrci. To je jejich povaha a to, co je činí užitečnými. A i když nejsou dostatečně determinističtí pro smluvní pravidla, stále nejsou ani zdaleka dost lidská pro standardy common law (nebo aby byli zatím v zákonech považováni za osoby). Budeme kolísat mezi zákonodárci a soudy, kteří se snaží uplatnit tradiční právní principy, a developery, kteří chtějí svobodu stavět bez odpovědnosti. Ani jedno není možné. Soudy ukládají odpovědnost bez ohledu na to, zda ji vývojáři zohlední, nebo ne, a hrubá legislativní pravidla selžou u systémů, které se nechovají tak, jak si tvůrci představovali. Hraniční systémy potřebují správu hranic a alokaci rizik. Tyto principy zatím neexistují. Ale lepší je stavět, než aby byly vnucovány zvenčí.