Důvod, proč jsem opustil Dubaj, nebyl pocit nebezpečí, ale situace tam pohlcuje všechny. Dokonce i influenceři, kteří tvrdí, že "život jde dál", nakonec nemluví o ničem jiném, což upřímně potvrzuje můj názor. Za poslední dny jsem toho moc nedělal, kromě odpovídání na stovky zpráv, neustálých hovorů s rodinou a přáteli a neustálého sledování zpráv. Navíc se zdá, že nikdo nemluví o ničem jiném než o probíhajícím konfliktu. Je tu zvláštní atmosféra, která mi trochu připomíná období COVIDu, a ten pocit se mi vůbec nelíbil. Proč bych to dobrovolně zažíval znovu? Vydržel jsem to týden a to už stačilo. Zároveň byla moje rodina velmi znepokojená a silně mě povzbuzovala, abych odešel. A poslouchám je. A upřímně si také myslím, že je špatné řízení rizik jednoduše předpokládat, že systémy protivzdušné obrany nikdy nebudou vyčerpány, nebo že Írán nepodnikne jiné neočekávané kroky. Když se všechny tyto faktory spojí, prostě jsem nenašel dobrý důvod, proč zůstat v Dubaji. Skoro jsem nedokázal něco udělat a bylo téměř nemožné mluvit s lidmi o čemkoli jiném než o konfliktu. Pro mě jsou to víc než dostatečné důvody k odchodu.