Prostě úplně odmítám, že jsme bohatší než před 20 nebo 30 lety v jakémkoli důležitém smyslu. Jakákoli data, která ukazují, že ano, jasně neměří to, co chcete měřit. Nemyslím si, že na burrito taxících záleží. Myslím, že nám telefony dělají nešťastnými. Nemyslím si, že pokroky v komunikaci jsou důležité. Nevadí mi, že auta mají víc funkcí. Nemyslím si, že na tomhle všechno vůbec záleží. A rozhodně bych svou zemi nevyměnil za další množství. Myslím, že jsme už dávno dosáhli úrovně pohodlí, která je dostatečná. Nemáme hlad. Není nám zima. Na polích nás nepracují k smrti. Za další věci bych rodinu nevyměnil. Nevyměnil bych svou zemi za další věci. Lidé, kteří vidí všechno to takzvané materiální bohatství a myslí si, že náklady příležitosti jsou příliš velké na to, abychom měli děti, nebo že musíme zemi odevzdat cizincům, aby vlak pokračoval, jsou podle mě šílení, šílení, ztracení. A jejich závislost na antidepresivech a dalších pilulkách na změnu nálady to zdá se potvrzuje.