Každý novinář, bez ohledu na to, z jaké politické mapy pochází, kdo ovládá materiál aféry Bild a kauza Qatargate, ví, jak zaujatý, nedbalý a tendencionální byl produkt prezentovaný veřejnosti ve dvou epizodách rozhovoru s Elim Feldsteinem. 45 minut pro každou epizodu, ve které novinář vede rozhovor se svým přítelem a nechá ho během výslechu recitovat zprávy skryté před důkazy nebo před předchozími verzemi samotného Feldsteina. Feldsteinovi nejsou předloženy žádné protidůkazy. Neobviňuje ho, že nevěří policii a státnímu zastupitelství. Nehází na něj své původní verze. Nehází na něj kontrolu "lokací", nevyčítá mu, že mu Urich neodpověděl po otázce "Koho máš spálit v zahraničí, něco velkého" a že "něco velkého se vaří." Dílo je natolik nedbalé, že i tento citát, který se objevuje v obžalobě, je nesprávně citován Assenheimem. Pro Assenheim je citát "Máte někoho v zahraničí, kdo by to spálil?" Feldstein na to možná má dobré odpovědi, ale Feldstein se na to ani neptal. To je jen jeden malý příklad. Je toho mnohem víc. Výhodou Assenheimu je, že materiál nekontroluje široká veřejnost. Kvůli tolika publikacím a zvratům si veřejnost už nepamatuje, kdo je kdo. A Ensheim-Feldstein toho využil, aby mohl podezřelý sedět na židli vyslýchaného a bez přerušení zveřejňovat, co chce. Vezměte si Qatargate. Na začátku týdne jsem nejjasněji ukázal, že Feldstein ví, že pracuje pro Katar. "Jsme na stole", "pacienti" atd. nenechávají prostor pro pochybnosti. Essenheim ho za to nekritizoval. Místo toho ať opakuje mantru, že dělá z něj hlupáka. Ale vyvrcholení pravděpodobně nastalo v momentě, kdy Feldstein tvrdil, že nikdy nevěděl, že Urich pracuje pro Katar. A pak neuplyne příliš mnoho okamžiků a Essenheim se Feldsteina ptá: "Otázka otázek je, že premiér Benjamin Netanjahu věděl o vazbách Jonathana Uricha na Katar." Feldstein odpovídá: "Další otázka." Essenheim se znovu ptá: "Mělo by to být pro vás těžké, věděl o tom, nebo nevěděl?" Feldstein opět odpoví: "Další otázka." A ten ping-pong pokračuje. Ale co? Před chvílí sám Feldstein tvrdil, že o Urichovi neví. Takže teď není ochoten odpovědět, jestli to Netanjahu věděl? Co je to za hru? Jak Essenheim umožňuje tuto hru? Essenheim s touto absurdní hrou dokonale plyne a nic neztěžuje. Tak vypadal celý ten rozhovor. Essenheim se rozhodl vyslechnout obžalovaného obviněného z vážných trestných činů a podezřelého z vážných trestných činů a jednoduše mu nechat recitovat zprávy o tom, jak moc je v příběhu obětí. Co je nepříjemné, se prostě vynechává. ...