Šok z incidentu s kouřovou bombou a zraněním na hlavní stanici Taipei včera je stále živý a dnes večer jsem při procházce potkal "podivnou osobu". Dnes večer kolem 20:40 jsme s manželem a tchyní šli poblíž našeho domu. Mnoho lidí také chodí pěšky. V tu chvíli kolem nás proběhla postava, zastavila se trochu před námi třemi a pak se na nás začala často ohlížet zpět. Přišlo mi to divné, tak jsem tiše zamumlala: "Co se děje?" Ten trapný pohled trval asi minutu a muž, který se zastavil před námi (měl by to být přesněji kluk), se mě zeptal: "Teto, kolik je hodin?" ” Měl na sobě jasný kabát, asi 178 let, a jeho hlas by měl odpovídat žákovi základní školy, a hlas ještě nezměnil. Jsem si jistý, že se mě zeptal, protože se na mě pořád díval prázdně, ne na ty dva vedle mě. Manžel se podíval na hodinky a řekl mu, že je 8:42, ale vůbec neodešel, stejně ho dál šikanoval. Zeptej se mě, používáš Apple telefon? Byl jsem tehdy ohromený. Jeho útlak, podivná slova a oči mě velmi zneklidňovaly. Než se mě dotkl, tchyně a manžel se okamžitě postavili přede mě (děkuji, tchyně!) Byla jsem tak dojatá, že jsem málem brečela, ale byla jsem tak vyděšená, že jsem nevěděla, co dělat.) Tchyně na něj ostře zakřičela a zeptala se, co chce dělat, a manžel také upadl do stavu velké pohotovosti. Byl touto změnou ohromen a já jsem využila příležitosti k útěku (promiň mé rodiny, bála jsem se, utekla jsem první) a můj manžel s tchyní mě okamžitě dohnali. Jsem rád, že jsme tři spolu, a ti další dva jsou super silní. Chlapec se choval zvláštně, ale neměl u sebe žádné zbraně. Co nás ale znepokojovalo, bylo, že chlapec měl společníka asi 30 metrů za námi. A nakonec jsme šli další kilometr domů a dva muži nás celou cestu sledovali. Naštěstí se nakonec nic nestalo.