Hubble zachytí galaxii, která prostě nemůže pustitPozdravte ESO 415-19, spirálovou galaxii vzdálenou 450 milionů světelných let, která vypadá, jako by zoufale chtěla obejmout celý vesmír. Většina spirálních galaxií drží paže úhledně stočené kolem jasného centrálního výběžku, jako kosmický skořicový rolásek. Ne tenhle. ESO 415-19 vyhodila dva absurdně dlouhé, zářící prameny hvězd, plynu a prachu daleko za hranice jakékoli slušné paže. Jsou to přílivové ocasy: natažené pozůstatky blízkého setkání s jinou galaxií před miliony let. Gravitace byla příliš přátelská, vytrhla materiál z obou účastníků a z ESO 415-19 odešla s kosmickým ekvivalentem roztrhaných rukávů. Hubble tento portrét pořídil jako součást své pokračující lásky k Arpově Atlasu zvláštních galaxií (Halton Arpův album z roku 1966 s nejpodivnějšími sochařskými mistrovskými díly vesmíru). Když se na něj podíváte, téměř cítíte násilí původní srážky: způsob, jakým byla galaxie trhána a zkroucena, její disk zkroucen, hvězdy vrhnuty do ladných, odsouzených oblouků, které se budou vnášet miliardy let, než se nakonec rozptýlí. Přesto je na troskách něco zvláštně elegantního. Tyto přílivové ocasy září jemně modře s mladými hvězdokupami zrozenými v chaosu, jako květiny kvetoucí podél nálezu ESO 415-19 visícího v souhvězdí Fornax, stejném tichém kousku oblohy, kam Hubble kdysi několik dní zíral, aby vytvořil Ultra Deep Field (slavný obraz, který odhalil tisíce galaxií v tom, co vypadalo jako prázdná temnota). Tímto způsobem tato jediná, zničená spirála vypráví stejný příběh jako ten velký kosmický sčítání: každá galaxie nese jizvy své minulosti a i ten nejosamělejší podivín je důkazem, že se ve vesmíru nic nevyvíjí, když se podíváte na ESO 415-19 a pochopíte, proč se Hubble stále vrací k těm podivínům. Krása není vždy symetrická. Někdy je to galaxie, která prostě odmítá pustit to, co ji málem roztrhalo.