Vtipy stranou, diskuse o Art Basel <> kryptoumění, která právě probíhá, působí téměř jako retrospektiva, nikoli jako živý moment. Cíle kariérních umělců a ideály krypta jako subkultury se už léta rozcházejí a předstírání opaku vyžaduje jakousi selektivní amnézii. "Tradiční" umělci chtějí to, co vždy chtěli – institucionální podporu + potvrzení a zviditelnění sběratelů, kteří působí mimo logiku boomu a krachu kryptotrhů. Chtít vystavovat na Art Basel, Benátském bienále, MoMA nebo být prodáván na Sotheby's není zradou krypta, je to prostě realita toho, jak se kulturní kapitál stále přiděluje. Viditelnost ve světě umění není určena Discord serverem, chatem na Telegramu nebo Twitterovou ozvěnovou komorou. Krypto mezitím vzniklo s ideály, které byly na tyto systémy zásadně alergická. Stále vidíte tyto vágní představy o antiinstitucionální a anti-gatekeepingu, které se neustále opakují. Je založena na přesvědčení, že hodnotou určuje pouze trh. To posílilo mnoho lidí, ale zároveň vytvořilo bublinu, kde se legitimita měřila podle minimálních cen a počtu sledujících, nikoli podle dlouhodobé praxe. Když se umělci obracejí k institucím, může to zde působit jako přeběhnutí, ale mimo naši bublinu je to naprosto normální. Naše "scéna" je nikou mezi nikami a očekávat, že umělci omezí své ambice v ní, je nereálné. Krypto může být odrazovým můstkem, ale není definitivním cílem. Možná skutečná otázka není "Proč by sběratelé a umělci měli zajímat Art Basel?", ale "Proč jsme si sami sobě namluvili, že tato malá, uzavřená síť měla vůbec nahradit širší umělecký svět?"

A tvrdit, že krypto je bez strážců, je roztomilé. Stráž vstupů, kterou tento prostor neustále zesměšňuje, tu stále je, jen je přebalena jako algoritmická virálnost.

*klepne na znamení*