"Podělte se o své štěstí se světem." Duh, že? To jsou některé základní b***h věci. Ale nedávno mi to řekla jedna buddhistická jeptiška takovým vědoucím způsobem a změnilo to můj život Uvědomila jsem si, že své štěstí často nejen skrývám, ale aktivně ho potlačuji. Dělám to proto, abych zapadla, abych se spojila s duchem doby. A dnešní duch doby učinil z být šťastný hraniční urážku "Jsi šťastná? A co válka? A špatně zarovnaná umělá inteligence? A tr*mp???" Být šťastný není právě teď v módě v akademické sféře, mezi liberály, mezi humanisty a v uměleckých kruzích. V mnoha lokalitách New Yorku a Twitteru je to cringe. Tak jsem si všimla, že když jdu s úsměvem po ulicích, začínám mít pocit, že jsem mimo kontakt Tato jeptiška však poukazovala na to, že pokud nesdílíš své štěstí, pokud nenecháš svůj pohár přetéct, připravuješ ostatní lidi o něco, co je může rozzářit Nikdo nechce být viděn jako naivní, duchovně obcházející nebo odsouvající stranou hrůzy světa. Ale zralá forma štěstí, taková, která uznává tyto hrůzy a která září navzdory nim...? to mi připadá jako přesně ten druh věcí, které právě teď potřebujeme