Věci, které jsem dělal a které fungovaly nejlépe, byly věci, kterými jsem si byl nejméně jistý, příběhy, u kterých jsem si byl jistý, že buď budou fungovat, nebo (pravděpodobněji) budou tím druhem trapných selhání, o kterých se lidé sejdou a budou o nich mluvit až do konce věků. To měli vždycky společné. Nyní lidé vysvětlují, proč to byly nevyhnutelné úspěchy. Zatímco jsem je dělal, NEMĚL JSEM TUŠENÍ. POŘÁD NE. … Kde by byla zábava na vytváření něčeho, o čem jste věděli, že bude fungovat?

"Dělejte dobré umění"